Příběh o lásce

7. prosince 2008 v 14:16 | Jarušííí |  Láska
Venku pršelo, jako už dlouho ne… ona tam stála, její normálně blonďaté vlasy vypadaly jako tmavě hnědé, její normálně veselé a zářivé oči byly teď smutné a uplakané. Tričko měla na sobě přilepené a kalhoty také. V jedné ruce držela svoji botu, druhou měla svěšenou podél těla. On stál naproti ní, hlavu měl svěšenou, ale přesto se jí díval do očí, do těch uplakaných očí. Chtěl se jí dotknout, ale nemohl. Zradila ho. Miloval jí, a ona zradila jeho city… jeho druhé já mu říkalo, ať jí odpustí, ale to první mu zas radilo že ne… neveděl co má dělat…

Ona se mu chtěla omluvit, ale nevzmohla se na půl slova. Věděla že ho zradila, jeho lásku a důvěru v ní. Dal jí všechno co mohl. Hleděli si navzájem do očí. Pořád pršelo a byla tma, nevnímali co se děje kolem nich… mluvili mezi sebou jen jejich oči. Jedny byly pořád uplakané a plné omluv a proseb, druhé byly plné zášti ale přesto zamilovanosti..

On ji nemohl odolat.I přes všechny hříchy jí miloval takovou jaká je. Nešikovná, roztomilá, zapomětlivá…. Jeho láska… jeho láska ho teď ale podvedla. Chce jí říci ty nejhnusnější slova co existujou, potřebuje na ní křičet… ale nejde mu to..

Ona na něj pořád hledí, v duchu si přeje aby něco řekl.. i kdyby to bylo cokoliv… ale aby hlavně něco řekl… jenže on mlčí. Ona ví že už to nemá cenu, rozhodne se to udělat. Sklopí hlavu a otočí se. Sundá si tu druhou botu a nechá je ležet na silnici… jde dál…

On na ní kouká. Jen na ní kouká, a čeká co se bude dít.. doufá že se aspoň ještě otočí… naposledy otočí a řekne mu…"promiň"

Ona jde pořád dál… bosa, promočená… nemůže už ani myslet… vybaví se jí ale slova co jí on šeptal po večerech do ucha, když leželi venku na zahradní houpačce schoulení v objetí… šeptával jí věci nad kterejma přemýšlel, o kterých by chtěl psát… "Ich schrei in die Nacht für dich, lass mich nicht in Stich.. Spring nicht…." Při téhele vzpomínce se rozbrečí ještě více.. bylo jim tak krásně….když v tu jí napadne jedna věc…
ko-ko-ko-konec (by Lucy)

On se zarazí. Vidí jak se zastavila, a otočila se směrem k srázu. Nechápal proč to dělá, ale věděl že to má nějaký důvod. Chtěl se jí zeptat,co chce dělat, ale nemohl…šla tím směrem ke kterému otočila hlavu.. ke srázu….začlo mu to docházet….

Ona si stoupla co nejblíže k srázu a podvívala se dolů…. Udělá to.. zradila toho, kterého milovala ze všech nejvíce… takhle jí bude líp.. i jemu… ví jak jí nenávidí…

On se rozběhl za ní.. byla od něj dost daleko, tak daleko… ona se začla pomalu naklánět, zavřela oči a padala…

On jí v tu chvíli chytnul zezadu za pas… ona ho chytla za ruku a opřela se o něj… cejtila jeho vůni, cejtila se u něj v bezpečí… On teď věděl, že jí timhle odpustil… nepřežil by, kdyby jí nechal skočit… Miluje jí… a ona jeho…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dencca=D Dencca=D | Web | 15. dubna 2009 v 18:01 | Reagovat

To je kráááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááásné.Já jsem plakala...

2 Dencca Dencca | Web | 21. dubna 2009 v 13:32 | Reagovat

Jo,já to udělala protože kluci jsou pitomci.Už žádného nechcu!Debilové!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama